DomůJak se šoupou desky
Shlédnout film 2012 je jako... jako... jako pochopit velké poselství; totiž že jste vyhodili oknem dvě a půl hodiny života.Poté, co Čelisti daly pocítit mnoha před plátnem sedícím divákům jak chutná fibrilace srdečního svalu, nedělo se nic moc. Pak přišel Jurský park a mnozí diváci znovu poznali, jak je náročné držet zároveň popkorn a svěrače. A od té doby nemají triky placatý rozměr. A film od filmu jsou větší a bombastičtější. Už se nerozpadají lidé či domy, ale rovnou celá města a kontinenty. A jsme u filmu 2012. Říci, že film se skládá z efektních triků, při kterých se rozpadá vše, co se rozpadnout může je rozhodně zkratkovité a neúplné. Film je o tristní absenci jakéhokoliv smysluplného příběhu nahrazeného barvotiskovými obrázky a dialogy k uzoufání pitomými. Ještě že jsou tam ty triky.
Herecké výkony? Tak to bude krátký odstavec. Harrelson jako pošahaný rozhlasový reportér je alespoň smutně zábavný. Cusack je tragický. Glover jako americký prezident žvýká fráze které musí chutnat jako týden staré lečo (jako parťák Mela Gibsona ve Smrtonosné zbrani byl zábavný – scéna na záchodové míse je nezapomenutelná). Další účastníci nestojí za řeč. Aspoň, že tam jsou ty triky.
Děj? No... o konci světa, přece! O konci světa, jak ho známe my (naštěstí tentokrát za to nemůže lidstvo, takže o nutnosti recyklovat to není), o tom, jak Mayové věděli o pronikání slunečního záření do zemského jádra a posunech zemských desek... eee... už jste dostatečně na výši? Je to o tom, jak všichni umírají, jen hlavní hrdinové (samozřejmě ti kladní) přežijí prakticky cokoliv (bez ohledu na to, jak směšně to působí), o tom... ale to je vlastně jedno. Hlavní záporák je bílý tlustý prase, který sice neumře, ale s jeho morálním profilem by ho nevzali ani do Pošty pro tebe, menší záporáci se vyskytují v minimální míře, poněvadž tváří v tvář totálnímu zničení jsou všichni tak nějak najednou dobří. Říkají se moudra jakože např. zůstaneme lidmi jen když se budeme chovat humánně a divák má nutkavou potřebu schovat se do svého vlastního podpaží. A pak ještě ty hodně velký triky.
A režisér Roland Emmerich? Po uvedení Dne nezávislosti se mu věštil sestup. Ale že to bude tak rychlý? Méně patritotismu, více příběhu, chtělo by se říci. No, díky apoň za ty triky, Rolande.
Komentáře
Přidání komentáře...